si místo, kde sklánějící se slunce vytvořilo teplou pec z veliké bílé skály, líná, stará Noozak lehla si, aby si na chvilku zchrupla, zatím co Neewa, potuluje se kolem a hledaje svého vlastního dobrodružství, octl se tváří v tvář lítému brouku.
Byl to obrovský dřevožrout, dva palce dlouhý. Obě jeho bitevní klepeta byla černá jako uhel a zakřivená jako železné háky. Byl bohatě hnědé barvy a v slunečním světle leskl se jeho kovový pancíř oslňujícím leskem. Neewa, leže docela na břiše, pohlížel naň se srdcem rychle bijícím… Brouk nebyl vzdálen více než stopu a postupoval! To bylo při tom zvláštní a dosti zaráželo. Byla to první živá věc, s níž se toho dne setkal, jež neutekla. Přibližuje se zvolna na svých dvou řadách noh, brouk způsoboval praskavý zvuk, jejž slyšel Neewa zcela zřetelně. S bojovnou krví svého otce Soominitika, posiluje se k dobrodružství, vystrčil váhavou pracku a ihned Chegawasse, brouk, nabyl velmi zuřivého vzhledu. Jeho křídla začala bzučeti jako pila, jeho klepeta se otevřela, že by byla mohla obsáhnouti lidský prst, a on se pohyboval na svých nohách, až to vypadalo, jako by provozoval nějaký tanec. Neewa odtáhl pracku a po nějaké chvilce Chegawasse se utišil a znovu jal se postupovati.
Neewa nevěděl ovšem, že zorné pole broukovo končí se asi čtyři palce od špičky jeho nosu; situace byla tudíž hrozivá. Ale nebylo vrozeno synu takového otce, jako byl Soominitik, aby utekl před broukem, ani v devíti týdnech věku. Zoufale vystrčil opět svou pracku a na neštěstí pro brouka jeden z jeho drobných
