Vtipkuje strojeným povzdechem Fr. Šír v básni o kávě, v parodii na Schillerovu píseň o zvonu podle Kuffnera r. 1833: „Shodo sladká, vrať se k nám! Smiř kuchyni zas a krám, by Evropa nebyla víc mořena z cvekly břečkou, žaludovinou, mrkvovicí, šípkovinou, nebo bryndou z cikorie, až by člověk surrogaty pije, zkaziv sobě žaludek a hlavu, zapomněl na spravedlivou kávu . . . “
Pokusím se ze souvěkých zkušeností tehdejších objasniti (jsou to snad bezděky i časové návody v dnešní době), jaké to byly přísady, proti nimž Šír rozmarně brojí.
Ze všech starodávných přísad zvítězila, jak známo, čekanka, cichorie, původně pravá, skutečná, pak skrývající v sobě pod jménem prvotním všelijaké smíšeniny. Vyslechněme popis: Cichorie jest bylina vůbec známá a prodává se všeobecně již upražená u kupců. Používá se v lékách, zvláště ale co oblíbená přísada ku kafe. Jistá hraběnka Randovská prý jí nejprvé co přísady ku kafe užívala po nemoci, totiž po žluční zimnici. Lékař jí odporučil kořínky cichorie pražené přidávati k obyčejnému kafe k snídaní, i účinkovala prý dobře. Praví se ovšem, že požívání cichorie působí neobyčejnou horkost a žaludek že obtěžuje, ale mezi chudším lidem, který vice cichorie, než kafe požívá, nepozoruje se žádný takto škodný následek. Také že prý by na zrak škodlivě působiti měla, dokázáno není. Podle svědectví Vavákova, cichorie byla na začátku věku XIX. nejobyčejnější a nejoblíbenější přísadou kávy. Doporučuje zkušená kuchařka panská: Kdo jí za přísadu používati chceš, nedávej jí teprva, když již kafe chceš zavařovati, nýbrž nech ji prve ve vodě nebo při vyvařování přebytku slitého kafe povařit. Pak když to ustálé a slité jest, teprva do toho kafe zavař, tak se nezkalí kafe a nepadne chuť přitrpklá na jazyk. Rozumí se, že když se již tato přísada dává, nesmí jí mnoho býti. Dává se jí jen něco málo pro lepší barvu, zvláště kdo by kořínky sušené cichorie na kousky pokrájené sám cukrem posypanou, jako kafe pražiti mohl, aby lahodnější chuti nabyl; nebo se stává, že od kupce koupená cichorie také jako kafe přepražená a tím nechutná býti může.
