vařené, co zbylo, a nesla do města do krámu, aby viděli, co jí dali. Vždyť prý „chtíla kafe a pravý kafe a ne takovej neřád." Kamsi do Chodské domácnosti přinesla vrána děťátko. Panská kmotra, myslivcová, přinesla do šestineděl polívku po pansku, ne jako nosívaly po chodsku, z piva nebo ze slepice s nudlemi, nýbrž kávu. Babička, stará Chodka, vzala první lžíci, ale dolů ne a ne to dostati, a vyplivnouti, jest to předce také Boží dar, byl by to hřích. Konečně to spolkne mocí, ať až bude, jak bude: „Lidičky, cák je to za polívku, kuclíky v ní žádný, ha smrdí to jako stěnice." Staří souhlasili: „Brynda je brynda, cinda, ficinda; pro tělo slabost, pro kapsu z kapsy ven. Co nastala káva, bílá mouka a mladí se příliš brzy žení (kdy jim kosti ještě neztvrdly), lid slábne a chábne, bytelné postavy, jako bývali staří, nebudou hnedle k vidění!"
Rovně jinde užívalo se kávy jako „meducíny." Věrně podle výslovnosti vypravuje F. Homolka: „Neboška maminka moje dostala jednou vod farcký kuchařky taky trochu tej meducíny uš upražený. Tak ji pěkně uvařila, potom ji dala na talířek, posypala cukrem a pěkně ji vomastila. Alle ňák jí to nejelo. To ce ví, že se tím moc nechlubila. Zase jednou jeli formani vod Prahy a roztrch se jim pytel s kafem. Tak to bylo sypaný vod Postřižína až ke Kozomínu. To ce ví, lidi že si ho nasbírali, ale vařit ho neuměli. Jen v Postřižíně šenkýřka. No, to ho musíte upražit, umlít a pak vařit a dát mlíko, teprva potom je to hotový. — A jé! to je to moc dlouhý a to žádná polívka tak dlouho netrvá."
Podobných rozprávek jest zapsáno několik již ze století XVIII. Na př. roku 1745 přinesl si Kolda Valovský, Svatoňovický sedlák, pytel kávy domů po přepadení kupců slezských na silnici z Broumova k Náchodu. Selka ji vařila osolenou jako hrách, dlouho, mrzutě. Poněvadž se jí měkko nechtěla uvařiti, vysypala ji zlostně všecku na dvůr drůbeži. Pozdě se dozvěděla, jak lahodnou pochoutku s mlékem má připraviti.
Drahota kávy zavinila, že záhy, již ke konci století XVIII., přidávali k odvaru kávovému všelijaké přísady domácího původu, laciné. Labužníkům to nechutnalo.
