Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/98

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

96


mětu, přicházející jedině odtud, že jste se postavili jinam, jmenujeme parallaxou (mimohledem).

Tuto změnu místa lze měřiti nástrojem; vzdálenost předmětu se odtud dovozuje geometrií. Tak s různých míst povrchu zemského jest viděti měsíc v touž chvíli na různých bodech oblohy. Hipparch, který zpozoroval tuto rozmanitost pohledů, soudil z ní na vzdálenost měsíce. Parallaxa je tím menší, čím větší je vzdálenost hvězdy; tou měrou, jak se hvězda vzdaluje, ubývá pro ni velikosti země; je-li vzdálenost značná, země se zmenší asi tak, že bude ji viděti jen jako bod. Celá cesta, kterou bude nám lze vykonati na jejím povrchu, bude nepatrna, nezmění nikterak směr paprsku zrakového; běžme kamkoli na kouli, zemské, předmět zůstane stále na témž místě. Vzdálenost měsíce jest známa po dva tisíce let. Ale Hipparch našed ji stanul; všechny ostatní planety měly parallaxy příliš malé pro starověké nástroje. Hipparch a Ptolemaios soudili z toho jen, že ty planety jsou velmi vzdáleny.

Země se pokládala za nehybnou; bylo by bývalo nutné, aby člověk z ní mohl vyjíti, vymrštiti se do prostoru se svými nástroji tak, aby se vzdálil od svého obydlí a získal dostatečnou změnou místa, parallaxou dosti velikou přesný pojem o vzdálenosti, kterého mu nedopřávala nehybnost našeho světa. To bylo