Kdyby byl chtěl jinou, byl by o ni požádal svého milého Rhaetika a nelze pochybovati, že tento by se byl přičinil splniti vůli, která by mu byla bývala svatou. Podali jsme výše toto předložení, toto tak významné věnování hvězdáře polského hlavě křesťanstva.
Dílo vlastní začíná se teprve po těchto třech dokumentech. Projděme je rychle na vědecké naše poučení, a zastavme se u základních míst. První věty vyskytující se na počátku u knihy první (o 14 kapitolách) jsou tyto:
„Země jest kulovitá, protože, jakož říkali staří, koule jest nejdokonalejší všech tvarů. Jest ostatně tvarem, který pod týmž rozsahem na povrchu opisuje ve všech směrech největší prostor. Slunce i měsíc jsou tvaru kulovitého. Toť tvar, jejž přirozeně berou na se tělesa, jakož vidětí z vodních kapek. Tak beze vší pochyby všechna tělesa nebeská jsou tvaru kulovitého.“
(Ve vydání z r. 1617, s poznámkami Müllerovými, pozoruji po této první kapitolce o dokonalosti koule poznámku, která ji potvrzuje jinými úvaharni a končí se tímto obrazem, připisovaným obyčejně Pascalovi a tudíž značně dřívějším: „Kdyby kdo chtěl definovati Boha, mohl by říci, že Bůh jest koule, jejíž střed jest všude a obvod nikde.“)
Kapitola II. má za účel dokázati, že země jest kulovitá jako vesmír. Důvody, jimiž se dokazovala tehdy tato kulovitost, jsou skoro
