224
půdy, až k nejvzdálenějším končinám dalekohledu dostupným, udržujíc naše kroky, byty, budovy, ovládajíc kapku dešťovou jako zrnko prachu větrem unášené, nesouc balon nad moři, řídíc lunu v jejím běhu měsíčném kolem slunce, spravujíc běh planet i nejvzdálenějších komet, a pořádajíc pohyby hvězd dvojitých v hloubi nekonečna. Koprník oznámiv obměny Venuše uhodl takořka přitažlivost, jak jsme již poznamenali a jak dosvědčuje výslovně toto místo jeho knihy:
„Tíha, vece, jest snaha, kterou Původce přírody vtiskl všem částem látky, aby se spojily a utvářily se ve hmotu. Vlastnost tato není nikterak zvláštní zemi; přináleží stejně slunci, měsíci a všem oběžnicím. Jí částečky skládající tato tělesa spojily se a zaokrouhlily se v koule a zachovávají svůj tvar kulovitý. Všecky látky na povrchu těles nebeských tíhnou stejně ke středu těchto těles, aniž to brání těmto koulím, aby kroužily ve svých drahách. Proč by tato vytrvalost kladla překážky pohybu země? Anebo, předpokládáme-li, že střed tíže musí býti nutně středem všech pohybů, proč zase by se měl klásti tento střed do země, ano slunce a všechny oběžnice mají také své středy tíže a ano slunce pro svou nekonečně převážnou hmotu spíše by zasluhovalo této přednosti? Volba ta je tím rozumnější, ježto se z ní vyvozují prostým způsobem
