utrhačům. „Kdyby bylo pravda, řeklo se mu tehdy, že slunce jest ve středu planetární soustavy a že Merkur s Venuší obíhají kolem něho ve dráze ležící uvnitř dráhy zemské, obě ty oběžnice musily by míti obměny. Když se nachází Venuše s této strany slunce, musilo by jí přibývati jako měsíce na večer zapadajícího; když tvoří pravý úhel se sluncem a námi, musila by se jeviti zjevem první čtvrti, atd. Nuž, toho nebylo nikdy viděti.“ „A přec tomu tak, odpovídal Koprník, a lidé to jednou uvidí, najdou-li prostředek zdokonaliti svůj zrak.” Takéť zvolal Galilei ve svém nadšení, když objevil fáse Venušiny:
„Ó Mikuláši Koprníku! jak bys byl býval šťasten, kdybys byl mohl se těšiti z toho nového pozorování, které tak plně potvrzuje tvé myšlenky!“
Až dotud nová nauka nebyla předmětem žádného přímého pronásledování. Ale když se ztělesnila, stala se mocí a zdála se vnucovati sama sebou, aby nastoupila na místo principů hlásaných od věků, officielní učenci se spolčili jednotným souhlasem, jedni upřímně, druzí zištně nebo ze žárlivosti, aby zabránili novotě zvítěziti. Theologové rozhodli jednohlasně, že se příčí Písmu. Congregazione dell’ Indice zřízená na udržování víry katolické, měla od papeže uloženo obírati se tou otázkou s hlediska dogmatického.
