čité principy metafysické a po většině mylné, což Koprník velmi dobře poznamenává v sedmé a osmé kapitole první knihy svého díla.“
Veliký filosof německý Herder spravedlivě se má ke Koprníkovu dílu, v němž obdivuje se netoliko vědecké důležitosti, ale též a obzvláště filosofickým důsledkům hledícím k našemu správnému pojímání přírody. Zakládaje pravou soustavu světovou Koprník učinil více pro filosofii nežli všechny školy řecké s jejich dialektikou. Pravíť Herder:
„Nebem, nebem musí se počínati naše historie pokolení lidského, chce-li nějak zasloužiti si toho jména; neboť ježto země, na níž obýváme, nic není sama sebou, nýbrž dostává od sil nebeských, jejichž činnost se šíří na celý náš vesmír, své vlastnosti a svou podobu, svou schopnost tvořiti a zachovávati bytosti, nesmíme k ní hleděti samotné a ojedinělé, nýbrž bráti ji uprostřed světů, kde jest postavena. Neviditelná, věčná pouta ji připínají ke slunci, středu to, z něhož ona čerpá světlo, teplo, život a plodnost. Beze slunce nemůžeme pochopiti naší soustavy planetární, jako také nemůžeme si mysliti obvodu, který by neměl středu; ono, jeho blahodárná síla přitažlivá, kterou je Věčný obdařil a kterou obdařil všechna tělesa, nám ukazuje v jeho panství oběžnice poslouchající zákonu obdivuhodné jednoduchosti, kroužící rychle bez ustání kolem své osy a společného středu v mezerách úměrných
