178
stavou. Myslil bys dle pozornosti, s jakou sebral a doložil všechny dávnověké představy o pohybu země, že se vynasnažoval o to, aby zbavil své vlastní myšlenky jejich rázu původnosti. Ale nestranné zkoumání jeho díla stačí, aby nás přesvědčilo, že celá ta soustava vzatá v celku i rozvoji svém, není budovou složenou z trosek starobylého učení, nýbrž výtvorem velmi rázovitým.
Co dokazují však ta sebraná svědectví o náhledech starého věku, jež Koprník věrně uvádí ve svém díle, ne-li, že mezi mudrci řeckými, jmenovitě školy Pythagorovy, byli filosofové, kteří byli pronesli myšlenku či spíše domněnku o ročním a denním pohybu naší koule zemské, ale že tam není místečka, které by nám podávalo tento náhled opřený nějakými důkazy, vyvinutý v důsledcích a objasněný applikací jeho na úkazy? Myšlenka ta nebyla neznáma Ptolemaiovi, nebyla také neznámá jeho komentátorům arabským i evropským, jelikož první ve svém Almagestu, poslední ve svých komentářích kladouce za základ svého učení nepohyblivost země snaží se vyvrátiti mínění opačné a představiti je za nepřípustné.
Kdyby bylo bývalo ve spisech starých spisovatelů sebe menší stopy této hypothésy vyjasněné a určené v poměrech jejích ku pohybům nebeským, Ptolemaios a nástupci jeho nebyli by opominuli přetřásati její rozvoj, kdežto na její potíraní opírají se jen o neur-
