vyhozená zdola nahoru, zatím co se země točí a vzdaluje, nesměla by dopadajíce shledati se opět s místem, odkud vyšla. Básník[1] připojil k tomu úvahu, že „hrdlička by se neodvážila opustiti své hnízdo a vznésti se do vzduchu bojíc se, že by již nespatřila svých mláďat.“ Atmosféra, pod níž by povrch zemský běžel od západu k východu, unášen jsa denním pohybem, musila by působiti ustavičný vítr od východu k západu, atd. — Odpověď k této námitce zní, že vše, co přináleží kouli zemské, jest k ní připoutáno nezničitelnou přitažlivostí jako k magnetu. Každá oběžnice zadržuje kolem sebe vše, co ji obklopuje, nesmírnou silou přitažlivou, která činí nejdůležitější zákon přírody, zákon udržující jsoucnost světa a řídící sám jeho běh.
Ale za časů Koprníkových mohla se teprve sestavovati a nikoli dokazovati tato odpověď. Zákony tíže a přitažlivosti byly určeny teprve za věku Galileiova, Keplerova a Newtonova.
Také teprve v XVI. století pozorování hvězdářská ukázala při slunci a oběžnicích otáčivý pohyb obdobný pohybu země přidávajíce nových nepřímých důkazů ku přímým důkazům, kterých se již nabylo o tomto pohybu. Faktum tíže všech těles směrem ke kouli zemské, její středové přitažlivosti, existence protichůdců, přilnutí atmosféry bylo dokonale zná-
- ↑ Buchanan, Sféra, kn. l.
