164
Položiti takto otázku jest ji rozřešiti. Takto patrně se rozřešila sama sebou v mysli Koprníkově.
Usuzování nemělo ovšem tolik síly jako dnes. Neznali tehdy vzdáleností hvězd. Předpokládali, že leží na též sféře, v týchž vzdálenostech a málo za Saturnem. Takové bylo smýšlení Koprníkovo jako všech hvězdářů souvěkých. Také neměli přesného ponětí o rozměrech soustavy planetární. Znali však vzdálenost měsíce a již věděli, že slunce, oběžnice a hvězdy jsou mnohem vzdálenější. Bylo tak nesmyslné jako dnes nutiti je, aby se točily kolem nás, a každý nezávislý duch, který chtěl proniknouti tu otázku, cítil povýšenost náhledu o denním pohybu země.
Největší námitka, která zarážela mysli připravené již logičností usuzování předešlého, byla tato: Otáčí-li se země ve 24 hodinách o sebe, jsme-li unášeni tímto pohybem, čím to, že ho necítíme? Čím to, že všechno kolem nás jeví se v klidu? K této hlavní námitce vracely se konec konců téměř všechny důvody uváděné proti hypothése o pohybu země. Kdyby měla země pohyb o svou osu, praví Ptolemaios,[1] všechna tělesa, která s ní hmotně nesouvisejí, která nejsou připoutána k jejímu povrchu, musila by míti pohyb jejímu protivný a souhlasný s pohybem hvězd: tělesa
- ↑ Almagest, kn. I , kap. VII.
