98
od poloměru této dráhy až ku vzdálenostem ostatních oběžnic, z nichž se skládá naše soustava sluneční. Astronomie řízená Koprníkem objímala vesmír postupem jeho měr. Části nebyly již odděleny jako v hypothési Ptolemaiově, a spojení jejich mělo ráz pravdy. Všecky ty vztahy nemohly býti přesně určeny Koprníkem samým; on však ukázal, že jsou spojité, že několik jich závisí na jediném, i dal směr práci a úsilí svých nástupců.
Takto, jak jsme právě viděli, sledem filosofického rozumování podařilo se Koprníkovi ukázati, že není třeba stavěti zemi do středu světa, an se opíral zvláště o to pozorování, že účinky jsou tytéž, nechať se země pohybuje či ať se pohybují hvězdy kolem ní, a že o volbě musí rozhodovati jednoduchost příčin. Pochyboval právem, že by toto pojetí mohlo zevšeobecněti; bylo třeba času; někteří slavní hvězdáři a Tycho sám zavrhovali jeho mínění. Koprník cítil, že svědectví smyslů bude proti němu; myšlenka nejpřirozenější jest, že pravda má se shodovati s jejich výpověďmi. Toho plánu se drženo, aby se konala pozorování, z toho základu se vychází, aby se budovaly výklady, jež hromaděny tou měrou, jakou úkazy se množí a až nesmyslnost jich se pociťuje. Tu bystrozraký duch, jaký byl Koprník, odváží se povznésti proti mínění přijatému, zápasí po nějaký čas se svým věkem, prve než jej uchvátí. Ale všecky ty předběžné pokusy
