veškeré dluhy světa zároveň vypověděny a že by věřitelé trvali na neodkladném zaplacení. Co by se pak stalo za nynějších okolností?«
Dal jsem mu samozřejmou odpověď, že bych byl člověkem zničeným, načež vyskočil se svého křesla, pokáral mne pro moji navyklou lehkovážnost, pro niž mu nebylo možno rozmlouvati se mnou o nějakém rozumném předmětu a pak vyrazil ze dveří, aby se ustrojil a šel na nějakou schůzi svobodných zednářů.
Konečně jsem byl tedy s Claudií o samotě a osudná chvíle se dostavila! Po celý tento večer mně bylo jako vojínovi, čekajícímu na signál, který ho povolá k něčemu beznadějnému, buď k vítězství, nebo k porážce. A právě tak se střídala v mojí mysli myšlenka na vítězství se strachem na odmítnutí.
Seděla se svým pyšným a jemným profilem, rýsujícím se před rudou záclonou. Jak byla hezká! A přece zase jak byla vzdálena! Byli jsme přáteli, zcela dobrými přáteli — avšak nikdy jsem u ní nemohl dojíti dále, za ono obyčejné kamarádství, jaké jsem dovedl uzavříti s některým svým soudruhem, zpravodajem z Gazetty — aby bylo naprosto upřímné, naprosto vlídné a beze všech vedlejších vztahů. Veškeré moje pudy se bouří proti ženě, která jest příliš upřímná a která se mnou zachází beze všech rozpaků. Takové chování není pro muže poklonou. Tam, kde zavládá opravdu nějaký cit, bývá vždy doprovázen bázlivostí a jakousi ne-