»Tedy není nauka o rozpětí lebečního uhlu dosud rozhodnuta?«
»To jest nepochybné.«
»A víte také, že protoplasma[1] jest úplně něco jiného než parthenogenetické vajíčko[2]?«
»Nu, ovšem dojista!« zvolal jsem a zářil jsem vlastní odvážlivostí.
»Ale co to dokazuje?« tázal se mírným a vábivým hlasem.
»Ach, co by to dokazovalo?« zamumlal jsem. »Co to dokazuje?«
»Mám vám to říci?« zavrkal.
»Prosím vás o to.«
»Dokazuje to« zařval s náhlým výbuchem zuřivosti, »že jste největším podvodníkem v Londýně — že jste bídným, plazivým novinářem, který v sobě má právě tolik vědy jako slušnosti ve svých článcích!«
A vyskočil se šíleným vztekem v očích se svého sedadla. I v tomto napjatém okamžiku jsem nabyl času, abych ke svému překvapení poznal, že jest mužem zcela malým a že svou hlavou dosahuje asi k mým ramenům. — Byl to takový oklestěný Herkules, jehož děsná síla se vesměs sehnala do hloubi, do šíře a pak do mozku.
