o chvilku dále, jinak by byl nastal ihned konec naší rozmluvy.
»Byl jste tak laskav a povolil jste mi rozhovor, pane,« řekl jsem pokorně, vytahuje obálku jeho dopisu,
Vzal se stolu můj list a položil jej před sebe.
»Ach, vy jste tedy oním člověkem, jenž nerozumí jasné a prosté angličině, že ano? A pokud z vašeho listu vidím, jste tak laskav a schvalujete moje všeobecné důvody?«
»Naprosto, pane — naprosto!« Řekl jsem to velice důrazně.
»Bože! To přece posiluje nesmírně moje postavení, že ano? Vaše vzezření a věk činí vaši podporu dvojnásob cennější. Nu, alespoň jste lepší oněch vepřů, kteří se sešli na zoologickém sjezdu, ač jejich houfné chrochtání není o nic méně urážlivějším, než ojedinělé úsilí vepře anglického.« Díval se na mne při tom tak, že mi napadlo, že jest zástupcem těchto zvířat sám.
»Zdá se, že se chovali ohavně,« poznamenal jsem.
»Ujišťuji vás, že svoje bitvy si dovedu vybojovati sám a že mně není třeba vašeho soucitu. Nechte mne jen, pane, dovedu se již postaviti zády ke zdi. Pak je George Edward Challenger nejšťastnější. Nuže, pane, přičiňme se, abychom tuto vaši návštěvu pokud možno zkrátili, neboť vám jest sotva příjemnou a mně jest nevýslovně nudnou. Měl jste, jak se mi nutno domnívati, nějaké poznámky ohledně
