čem jiném nechci ani slyšeti. Nuže, Challengere, co učiníte se svými padesáti tisíci?«
Jestliže opravdu trváte na svém velikomyslném názoru,« řekl profesor, »založím soukromé museum, jež bylo již dávno jedním z mých snů.«
»A vy, Summerlee?«
»Vzdám se vyučování a tak budu míti kdy ke konečnému roztřídění svých vápencových zkamenělin.«
»A já použiji svých padesáti tisíc,« pravil lord John Roxton, »k uspořádání dobře zřízené výpravy a k novému výletu na naši drahou, starou vysočinu. A vy, mladý příteli, vy použijete svých peněz ovšem k tomu, abyste se oženil.«
»Teď právě nikoli,« řekl jsem s lítostným úsměvem. »Myslím, že vzal-li byste mne s sebou, šel bych raději s vámi.«
Lord Roxton neřekl nic, ale přes stůl se ke mně napřáhla jeho snědá ruka.
