Když jsem vstoupil, otočila se s ním jeho židle tak, aby ke mně byl obrácen tváří. Když jsem spatřil jeho zevnějšek, musil jsem si povzdechnouti. Byl jsem sice připraven na něco neobyčejného, ale nikoliv na osobnost vzhledu tak přemáhajícího. Nad jeho velikostí se v člověku tajil dech — nad jeho velikostí a nad jeho imponujícím vzezřením. Jeho hlava byla ohromná, největší hlava, jakou jsem kdy viděl u lidské bytosti. Jsem jist, že kdybych se byl odvážil posaditi si na hlavu jeho cylindr, byl by mně sklouzl přes hlavu a spadl na ramena. Jeho obličej a vousy jsem srovnával s asyrským býkem. Jeho tvář byla růžová a kvetoucí, ale vousy měl tak černé, že přecházely skoro do modra. Byly přistřiženy ve tvar lopaty a vlnily se mu dolů po prsou. Jeho vlasy byly také zvláštní a nosil je přilepené přes svoje mohutné čelo v dlouhém, stočeném pruhu. Oči měl šedomodré a vězely mu pod velikými černými chumáči obočí a byly velmi jasné, velmi kritické a nesmírně velitelské. Z jeho ostatního těla se jevila nad stolem mohutná široká ramena a prsa jako sud, kromě dvou obrovských rukou, pokrytých dlouhými černými chlupy. To a k tomu ještě jeho řvavý, hučivý a drsný hlas, bylo mým prvním dojmem, když jsem spatřil pověstného profesora Challengera.
»Nuže?« pravil, pohlížeje na mne nejvýš urážlivě. »Co tedy?«
Musil jsem podržeti svoji šalbu alespoň ještě