ckého poštovního parníku. V těchto poznámkách se ujišťuje, že o deváté hodině příštího dne, kdy byl Start Point vzdálen deset mil za pravobokem lodi, přeletělo kolem nich něco, podobající se zpola letícímu kozlu a zpola ohyzdnému netopýru. Onen tvor směřoval značnou rychlostí k jihozápadu. Jestliže byl veden správným směrem a svým pudem, aby se vrátil do vlasti, tu nelze pochybovati, že poslední evropský pterodactyl skončil kdesi v pustinách Atlantického Oceánu.
A Claudie — ach, moje Claudie! — Claudie od mystického jezera, které bude teď zase překřtěno na jezero Ústřední, poněvadž nikdy nepřipustím, aby se jí dostalo k vůli mně nesmrtelnosti!
Zdaliž jsem nepozoroval vždycky v její povaze jakýsi tvrdý rys? Zdaliž jsem i v době, kdy jsem byl pyšný, že mohu uposlechnouti jejího pokynu, nepociťoval, že jest to dojista ubohá láska, která může hnáti milence k smrti anebo alespoň k jejímu nebezpečí? Zdaliž jsem ve svých nejpravdivějších myšlenkách, když jsem se stále vracel a stále jsem byl odmítán, neviděl za krásou jejího obličeje a nahlížeje do její duše, dvojitý stín sobeckosti a nestálosti, který se vzadu temnil? Zdaliž milovala hrdinské činy a podnikavost jen pro jejich ušlechtilé vlastnosti, anebo jednala jenom pro slávu, která by se mohla bez námahy a oběti odrážeti na ní? Či jsou snad tyto myšlenky marnou moudrostí, která přichází až po událostech? Můj život tím byl otřesen. Na okamžik jsem se stal cynickým nevěrcem. Ale zatím, kdy
