že nikdo by byl nepředvídal neobyčejný obrat, jaký se skutečně udál.
»Jenom málo jest třeba pověděti o zevnějšku čtyř cestovatelů, neboť jejich fotografie se po nějakou dobu objevovaly ve všech listech. Na jejich tvářích jest zjevno jenom málo stop námah, které podle jejich sdělení jim bylo podstoupiti. Možná, že jest brada profesora Challengera ještě o něco rozcuchanější, že jsou rysy profesora Summerleea ještě více asketické a snad jest postava lorda Johna Roxtona ještě hubenější a snad také všichni tři mají opálenější pleť, než když opustili naše břehy. Avšak všichni se zdají býti při nejvýtečnějším zdraví. Pokud se týče našeho zástupce, dobře známého siláka a mezinárodního hráče kopané v Rugby,[1]) E. D. Malonea, lze říci, že vypadá jako by byl vytrenován až k nehtům a když si prohlížel zástupy, objevil se na jeho poctivé, třeba že nehezké tváři, dobrosrdečný a spokojený úsměv.« (Dobře, Macu, počkejte jen, až budeme sami!)
»Když zase nastal klid a když obecenstvo se zase po ovaci, prokázané cestovatelům posadilo, oslovil předseda, vévoda z Durhamu, shromáždění. ‚Nechce ani na okamžik,’ pravil, ‚státi mezi velikým shromážděním a jednáním, jež je očekává. Není také na něm, aby předbíhal profesora Summerleea, jenž jest mluvčím výboru, pokud by chtěl shromáždění něco říci, avšak
- ↑ Město v Anglii s proslavenou, veřejnou školou. Poznámka překladatele.
