svých zbožňovatelek za sebou do své ukryté dílny a zasvětil nás do tajemství svých plánů.
Jeho dílna byla na malé mýtině uprostřed palmového háje. Zároveň tam byl také jeden z těch vroucích bahnitých gejzírů, které jsem byl již popsal. Kolem jeho okraje bylo roztroušeno množství řemenů, nařezaných z iguanodonovy kůže a oškrabaný žaludek z jednoho velikého ryboještěra, jací žili v jezeru. Tento veliký pytel byl na jednom konci sešit a na druhém konci byl ponechán jenom velmi malý otvor. Do tohoto otvoru bylo zasunuto několik bambusových stvolů a druhé konce těchto stvolů byly spojeny s kuželovitými hliněnými nálevkami, v nichž se shromažďoval plyn, unikající v bublinách bahnem gejzíru. Ochablý měch se počal záhy, ale velmi pomalu rozpínati a jevil takový sklon k pohybu do výše, že Challenger připevnil provazy, jež jej držely, ke kmenům okolních stromů. Asi za půl hodiny se utvořil dosti veliký vak, naplněný plynem a trhání a napínaní řemenů dokazovalo, že jest schopen pozoruhodného vznosu. Challenger, jako šťastný otec, dívající se na svého prvorozence, stál tu a usmíval se a hladil si svoje vousy s tichou spokojeností a zíral na tento výtvor svého mozku. Byl to Summerlee, jenž první přerušil mlčení.
»Snad nás nechcete v této věci snésti dolů? Jak, Challengere?« pravil mrzutě.
»Ba chci, můj drahý Summerlee, a chci vám poskytnouti takový důkaz její síly, že až to
