uleknutí, nežli nějaké poranění, které mne porazilo. A za půl hodiny, přes bolesti v hlavě a ztuhlou šíji, jsem se posadil, jsa zase při plných schopnostech.
»Málem byste byl přišel o život, milý mladý příteli,« pravil lord John. »Když jsem vás slyšel vykřiknouti, vyběhl jsem a když jsem spatřil že mate zpola zlomený vaz a že kopete svými střevíci ve vzduchu, myslil jsem již, že nás bude o jednoho méně. Ve svém poděšení jsem tu bestii chybil, ale přece vás jen ihned pustila a zmizela jako blesk. Při svatém Jiří! Přál bych si, abych zde měl padesát mužů s ručnicemi. Vyhubil bych všechnu tu pekelnou havěť, takže by pak tento kraj byl trochu čistší, než když jsme sem přišli.«
Bylo nám teď jasno, že lidoopové nás nějakým způsobem vystopovali a že jsme byli ze všech stran pozorováni. Za dne jsme se jich nemusili příliš obávati, ale bylo velice pravděpodobno, že se na nás vrhnou, jakmile nastane noc. Proto bylo radno odejíti z jejich sousedství. Čím dříve, tím lépe. Na třech stranách kolem nás byl všude les. A tam bychom byli mohli padnouti do zálohy. Ale na straně čtvrté — byla to ona strana, která se skláněla k jezeru — byly jenom nízké křoviny s roztroušenými stromy a tu a tam otevřenými mýtinami. Byla to tatáž cesta, kterou jsem se dal při svém osamělém výletu a vedla přímo k indiánským jeskyním. Veškeré důvody tedy nasvědčovaly tomu, že se musíme ubírati tímto směrem.
