Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/279

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

A bylo opravdu zřejmou věcí, že tento muž se ostatních jaksi vzdaloval a že druzí se nikdy neodvážili promluviti k němu bez mnohých známek hluboké úcty. Zdáloť se, že jest ze všech nejmladší a přece jen byl ducha tak pyšného a vznešeného, že když mu Challenger položil svou velikou ruku na hlavu, trhl s sebou jako pobodnutý kůň a s rychlým zábleskem v temných očí se od profesora vzdálil. Potom, položiv ruku na prsa vyslovil několikráte za sebou s pósou nesmírně vznešenou slovo »Maretas«. Ale profesor se chopil drze nejbližšího Indiána za rameno a pokračoval o něm ve své přednášce, jako by byl tento muž nějakou ukázkou v láhvi ve škole.

»Typ těchto lidí,« pravil profesor svým zvučným hlasem, »ať jej posuzujeme podle vývinu lebky anebo lícního úhlu či jiných známek, nemůže býti považován za typ nízký. Naopak. Jest nutno, abychom jej umístili mnohem výše, než průměrné jihoamerické kmeny, které bych mohl uvésti. Avšak nedovedeme nijakými domněnkami vysvětliti vývin takového kmene na těchto místech. Pokud se týče toho, dělí i zdejší lidoopy tak veliká propast od dávných zvířat, která zůstala na této vysočině na živu, že jest nemožno domnívati se, aby se byli prvně jmenovaní vyvinuli tam, kde je nalézáme.«

»Odkud tedy, u čerta, spadli?« tázal se lord John.

»To jest otázka, která bude zajisté předmětem napínavých disputací všech vědeckých spo-