z větví a listí ve velikém háji, blízko okraje skalin. Je to od tohoto místa asi tři nebo čtyři míle vzdáleno. Ta špinavá zvířata mne celého prohledala a teď je mi, jakobych se již nikdy nemohl očistiti. Potom nás svázali — chlap, který se zabýval se mnou, dovedl vázati jako starý námořník. A pak jsme tam leželi pod stromem a jeden veliký chlap stál vedle nás na stráži s kyjem v ruce. Pravím-li ‚my’, tu míním Summerleea a sebe. Starý Challenger seděl zatím na stromě a jedl ananasy a měl se dobře. Musím však dodati, že se mu povedlo dáti nám také trochu ovoce a vlastní rukou uvolnil naše pouta. Kdybyste ho byl viděl seděti na onom stromě, jak se bratříčkuje se svým kamarádem a jak si k tomu prozpěvuje svým bručivým basem ‚Krásný hleď jest na ten boží svět’, poněvadž hudba každého způsobu se je zdála uváděti v dobrou náladu, byl byste se musil smáti. Avšak nám příliš do smíchu nebylo, jak dovedete snadno uhodnouti. V jistých hranicích mu dovolili vše, co si přál, avšak u nás tomu bylo jinak, nám přitáhli uzdu hodně ostře. Bylo nám to velikou útěchou všem, že jsme věděli že se vám podařilo uprchnouti a že máte u sebe zápisky.
»Ale teď vám, mladý příteli, něco povím, co vás překvapí, Pravíte, že jste viděl stopy lidí a ohně, jakož i pasti a podobné věci. My jsme viděli tyto domorodce také. Byli to ubožáci, malého vzrůstu a lidé skroušení, k čemuž měli dosti příčin. Zdá se, že lidé ovládli jednu stranu této vysočiny — tamhle na druhé straně, kde jste vi-
