se ustrašenýma očima za sebe na cestu osvětlenou měsícem. Vše bylo klidno jako v krajině jež se zjevuje ve snu. Nic jiného jsem neviděl kromě stříbrných mýtin a černých skvrn, jež tvořily keře. A pak se ozval z tohoto ticha nanovo onen tichý hlas, tak nepřátelský a hrozivý, ono hrdelní krokání nebo kuňkání, ale mnohem hlasitěji a blíže než dříve. Teď jsem již neměl pochybnosti. Něco se hnalo po mě stopě a každou minutou se mi to přibližovalo.
Stál jsem, jako bych byl ochrnut, zíraje dosud upřeně na cestu kterou jsem prošel. A najednou jsem to spatřil. Zpozoroval jsem mezi keři, daleko na druhém konci mýtiny, kterou jsem právě přešel, jakýsi pohyb. Nějaký veliký stín se vynořil z houštiny a vyskočil do jasného měsíčního světla, Řekl jsem »vyskočil« zúmyslně, neboť ono zvíře se pohybovalo jako klokan, vyskakujíc ve vztýčené posici na svých silných, zadních nohách při čemž drželo přední nohy zahnuté před sebou. Bylo ohromné velikosti a síly jako vztyčený slon, ale jeho pohyby, přes to, že bylo tak mohutné, byly nejvýš mrštné. Na okamžik, kdy jsem spatřil jeho tělo, jsem doufal, že jest to nějaký iguanodon, o nichž jsem věděl, že jsou neškodní. Ale ačkoliv jsem byl v celku velmi nevědomý, viděl jsem záhy, že to byl tvor zcela jiný. Místo útlé hlavy, podobné hlavě jelení, jakou měl tento veliký, tříprstý býložravec, mělo toto zvíře hlavu širokou, podobnou ropuše a stlačenou jako byla ta, která nás v našem táboře tak poplašila. Jeho divý křik a
