ko u země. Pak jsem si vzpomněl. Byl to stegosaurus — právě takové zvíře, které Maple White nakreslil do svého zápisníku a tak je zachoval. Vždyť bylo prvním předmětem, který přivábil pozornost Challengerovu! Zde tedy byl — možná, že to byl tentýž kus, se kterým se setkal americký umělec. Země se otřásala pod jeho strašlivou tíží a tichou nocí se ozývalo jeho polykání vody. Celých pět minut byl tak blízko u mé skály, že kdybych byl napřáhl ruku, mohl jsem se dotknouti ohyzdných, kývajících se ostnů na jeho hřbetě. Potom se zvíře kývavým chodem vzdálilo a zmizelo mezi balvany.
Podívav se na hodinky, viděl jsem, že jest půl třetí a svrchovaný proto čas, abych se vydal na cestu domů. Ohledně směru, kterým bych se měl dáti, jsem nebyl v nijakých nesnázích, neboť po celou cestu jsem měl potok po levé ruce a věděl jsem, že se vlévá do ústředního jezera na vzdálenost hození kamenem od balvanu, na kterém jsem ležel. Vykročil jsem tedy ve výborné náladě, neboť jsem cítil, že jsem vykonal dobré dílo a že přinesu svým soudruhům pěknou snůšku novinek.
Nejpřednější ze všech mých zpráv byla ovšem ta, jež se týkala mého objevu ohnivých jeskyň a jistoty, že jsou obývány nějakým poloopičím pokolením. Avšak kromě toho jsem také mohl mluviti o svých zkušenostech u ústředního jezera. Mohl jsem dokázati, že tam bylo plno podivných tvorů a kromě toho jsem viděl několik pozemních zvířecích tvarů, s jakými jsme
