se důvěrou veřejnosti, který by obdržel takový rozkaz. Veliká, prázdná místa na mapách byla již vesměs vyplněna a pro věci romantické není teď již smyslu. Ale přece — počkejte trochu!« dodával a na jeho obličeji se náhle objevil úsměv. »Když jsem mluvil o prázdných místech na mapách, něco mne napadlo. Což kdybyste odhalil jednoho podvodníka — takového moderního barona Prášila — a kdybyste ho zesměšnil? Mohl byste dokázati, že je lhářem a tím skutečně jest! Pane, to by bylo opravdu pěkné! Jak se vám to zamlouvá?«
»Ať je to cokoliv, ať je to kdekoliv — na ničem mi nezáleží!«
Mc. Ardle se na několik minut zahloubal v myšlenky.
»Divil bych se, kdyby se vám to podařilo po přátelsku — nebo alespoň tak, abyste toho člověka zkrotil,« řekl konečně. »Zdá se, že máte jakési nadání k seznamování se s lidmi — jakousi sympatii nebo animální magnetism[1] či mladistvou přitažlivost nebo něco podobného. Pociťuji to sám.«
»Jste velice laskav, pane.«
»Proč byste se tedy nemohl pokusiti o štěstí u profesora Challengera z Enmore Parku?«
Přiznávám se, že jsem vypadal asi trochu překvapeně.
- ↑ Animální nebo zvířecí magnetism byl vynalezen v prvé polovici předešlého století anglickým lékařem Braidem a později německým lékařem Mesmerem. Vědou nebyla tato sila dosud uznána. Pozn. překlad.
