Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/126

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

každé jsme musili nésti čluny asi půl míle, abychom se jim vyhnuli. Lesy po obou stranách řeky jsou prapůvodní. Ale lze jimi proniknouti snadněji než lesy vzrůstu druhého a proto jsme neměli přílišných obtíží, když jsme přes ně naše canoe nesli. Jak bych mohl jen zapomenouti slavného tajemství těchto krajin? Výše stromů a houštiny utvořené kmeny, převyšovaly vše, co bych si byl dovedl představiti ve své hlavě, vychované ve městě. Stromy se vypínaly vzhůru jako překrásné sloupy až k nesmírné výši a nad našimi hlavami jsme mohli jen nejasně rozeznávati, jak rozpínají poboční větve v gotických, vztýčených obloucích, které se spojovaly, aby tvořily velikou, propletenou střechu zeleně, skrze níž jenom příležitostný zlatý paprsek slunečního světla se snášel dolů, aby tak vykreslil tenounkou, oslňující, světelnou čáru, uprostřed této majestátní temnoty.

Když jsme bez hluku kráčeli po tlustém měkkém koberci tlícího rostlinstva, sneslo se na naše duše mlčení, jaké poznáváme v přítmí chrámů, takže i plný hlas profesora Challengera klesl k pouhému šepotu. Kdybych byl sám, nebyl bych znal jmen těchto obrovitých stromů, avšak naši muži vědy nám ukazovali cedry, veliké, hedvábné bavlníky a stromy sandalové se všemožnými druhy rostlin, v ohromném množství, které učinily tuto pevninu přední zásobárnou lidského pokolení, ohledně oněch darů přírody, jež řadíme do světa rostlinného, zatím kdy zůstává vzhledem k oněm produktům, které