sky žhavého uhlí. Jeho dlouhá zuřivá tlama, jež byla zpola otevřena, obsahovola dvě řady zubů, podobajících se chrupu žraločímu. Jeho ramena byla nahrblá a kolem nich bylo ovinuto něco, co se podobalo nějakému vybledlému, šedému shawlu. Byl to ďábel z našeho dětství ve vlastní osobě.
»V obecenstvu nastal hluk — někdo vykřikl — dvě dámy v přední řadě omdlely a spadly se svých židlí a na podiu vznikl všeobecný poplach, jako by všichni chtěli následovati předsedu do orchestru. Na okamžik bylo nebezpečí, že vznikne všeobecná panika. Profesor Challenger zvedl ruce, aby uklidnil rozčilení, ale tento pohyb poplašil tvora, který seděl na bedně. Jeho podivný shawl se najednou zatřepetal, rozestřel se a ihned na to zamával jako pár kožitých křídel. Majitel zvířete chňapl po jeho nohách, ale příliš pozdě, aby je mohl zadržeti. Zvíře vyskočilo z bedny a kroužilo pak pomalu kolem Královské Dvorany, mávajíc svými kožitými, deset stop dlouhými křídly, při čemž vznikal suchý zvuk a jakýsi pronikavý a zákeřný výpach se rozšířil místností.
Výkřiky lidi na galeriích, kteří se sděsili, když se jim ony žhavé oči přibližovali spolu s vražedným zobákem zvířete, rozčílily tvora až k šílenosti. Poletoval rychleji a rychleji, narážeje při tom do zdí a lustrů zběsile a ve slepém poplašení.
»Okno! Pro Boha, zavřete okno!« zařval profesor s podia, tanče při tom, a spínaje ruce ve
