Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/336

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

Jeho stanovisko bylo ve skutečnosti totéž, jako ono, které zaujal profesor Summerlee při schůzi poslední. Při této schůzi vyslovil profesor Challenger jistá tvrzení, o nichž někteří jeho kolegové pochybovali. A teď předstupuje tento jeho kolega sám s tvrzením podobným a doufá, že o nich pochybováno nebude. Zdaliž by to bylo rozumné? (Po té se ozvalo s mnoha stran mnohokráte ‚ano’ a zase ‚ne’, čímž nastalo dlouhé přerušení, ve kterém bylo slyšeti profesora Challengera, jak ze žurnalistické lože prosí předsedu, aby dal doktora Illingwortha vyvésti na ulici.) Před rokem vyslovil kdosi jisté věci. Teď vyslovují čtyři muži jiné věcí a to ještě více překvapující. Zdaliž to má býti základem konečného důkazu, když dotyčné záležitosti mají povahu tak převratnou a neuvěřitelnou? Měli jsme nedávno dosti příkladů cestovatelů, kteří přišli z neznámých končin s jistými pohádkami, které byly přijaty příliš ochotně. Chce se snad londýnský zoologický ústav přivésti do podobného postavení? Mluvčí připouštěl, že členové výboru, vyslání na výpravu, jsou muži charakterními. Ale lidská přirozenost jest velice složitá. I samotní profesoři se mohou dát svésti touhou po slávě. Tak jako můry létáme nejraději ke světlu. Lovci vysoké zvěře rádi přetrumfnou povídky svých soupeřů a novináři se často uchýlí k sensačním »kachnám« i tehdy, když jest při tom třeba dovolávati se služeb obrazotvornosti. Všichni členové výboru mají každý svojí vlastní pohnutku, aby co nejvíce