což mělo přirozený výsledek, že pozornost obecenstva se soustředila ke schůzi, která byla oznámena na večer dne sedmého listopadu. K tomuto shromáždění byla dvorana zoologického ústavu, jež byla jevištěm zahájení naší úlohy příliš malá, a jedině v Královské Dvoraně v Regent Streetu bylo lze najíti dostatečného prostoru. Jest teď všeobecně známo, že naši příznivci by se byli pokusili o dvoranu Albertovu, ale že i tam bylo příliš málo místa.
Druhého večera po našem příjezdu bylo ustanoveno veliké shromáždění. Prvého dne nebylo zajisté pochyby, že každý z nás se musil věnovati naléhavým osobním záležitostem. O svých nemohu ještě mluviti. Možná, že až mne budou vzdálenější, budu moci o nich mysliti a také mluviti s menším pohnutím. Na počátku svého vypravování jsem prozradil čtenáři, kde byla pera mých činů. A jest tudíž snad správno, že ke konci své povídky mu také sdělím výsledky. A přece snad nastane den, kdy bych si nepřál, aby to bylo jinak. Alespoň mne to dohnalo k tomu, že jsem se súčastnil podivuhodného dobrodružství a nemohu jinak, než býti vděčným síle, která mne hnala.
A teď se vrátím k poslednímu, nejvyššímu a památnému okamžiku našeho dobrodružství. Když jsem si namáhal mozek, jak bych jej nejlépe popsal, padl můj zrak na číslo mého vlastního časopisu, které vyšlo ráno, dne osmého listopadu s dokonalým a výtečným popisem od mého přítele a soudruha ve zpravodajství, Mac-
