Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/323

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena


stříbřujíc celou jeskyní a proměňujíc písek v drobné drahokamy a až teprve když jsme přišli blíže, zpozorovali jsme, že ono světlo má zaokrouhlený okraj.

»Při svatém Jiří, vždyť je to měsíc!« zvolal lord John. »Přátelé, prošli jsme na druhou stranu! Jsme na druhé straně!«

A byl to opravdu měsíc v úplňku, svítící přímo do otvoru, který zel na druhé straně skal. Byla to malá puklina, ne větší obyčejného okna, ale byla ke všem našim úmyslům dostatečně veliká. Když jsme natahovali krky oním otvorem, viděli jsme, že sestup zde nebyl příliš obtížný a že rovná půda nebyla pod námi příliš hluboko. Nebylo divu, že jsme tohoto místa zdola nepozorovali, poněvadž se nahoře skály nakláněly a poněvadž výstup na tomto místě se zdál býti tak nemožným, že odstrašoval od bližšího pátrání. Přesvědčili jsme se, že s použitím svého provazu můžeme slézti dolů a pak jsme se s radostí vrátili do ležení, abychom provedli přípravy pro následující večer.

Vše, co bylo nutno podniknouti, musilo býti provedeno rychle a tajně, neboť ještě v této poslední hodině by nás byli mohli Indiáni zadržeti. Svoje zásoby jsme chtěli zůstaviti na místě a jedině svoje pušky a náboje jsme chtěli vzíti s sebou. Ale Challenger měl jakási neohrabaná zavazadla, která si vřele přál vzíti na cestu s sebou, a zvláště jednu věc, o které teď nechci mluviti a která nám dala více práce, nežli vše ostatní. Den se vlekl pomalu, ale když