»Darmo veškeré uvažování, mladý příteli,« řekl lord John ukazuje prstem na mapu. »Jest to sedmnáctá od pravé strany a druhá od levé. Jest zcela jisto, že jsme v jeskyni označené.«
V tom jsem pohleděl na značku, na kterou ukazoval prstem a vyrazil jsem radostný výkřik.
»Myslím, že to mám! Pojďte za mnou! Pojďte za mnou!«
Pak jsem spěchal cestou, kterou jsme přišli s pochodní v ruce zpět.
»Zde« řekl jsem, ukazuje na několik zápalek na zemi, »zde jsme rozsvítili. pochodně.«
»Zajisté.«
»Dobrá tedy, jeskyně jest označena jako sluj, která se rozvětvuje. A ve tmě jsme přešli ono místo, kde se tak děje, dříve, než jsme zapálili pochodně. Když se budeme vraceti, nalezneme po pravé straně ono delší rameno.«
A bylo tomu tak, jak jsem řekl. Neušli jsme ještě ani třicet metrů a již se před námi tyčil veliký černý otvor ve zdi. Vešli jsme tam a přesvědčili jsme se, že jsme v chodbě mnohem větší než prve. Spěchali jsme jí s bezdechou netrpělivostí několik set metrů vpřed. A pak náhle jsme spatřili v černé tmě klenutí jež se táhlo před námi, jakýsi záblesk tmavočerveného světla. Dívali jsme se tam s překvapením. Jakási plocha klidného plamene zdála se uzavírati chodbu a zamezovati nám cestu. Spěchali jsme tam. Ale nevycházelo odtamtud ani zvuku, ani tepla, ani se nic nehnulo, nýbrž jenom tichá a veliká světelná záclona zářila před námi, po-
