ší), malý svitek stromově kůry, a ukázav pak slavně nahoru, na řadu jeskyň, položil si prst na rty na znamení tajemství a odplížil se zase mezi svůj lid.
Vzal jsem onen kousek kůry ke světlu ohně a pak jsme jej společně prohlíželi. Byl u velikosti asi čtvereční stopy a na jeho vnitřní straně byla řada čar v podivném uspořádání, které zde napodobuji:
Byly pěkně provedeny dřevěným uhlím na bílé ploše, a na prvý ráz mně připomínaly jakousi hrubou řadu not.
»Ať jest to cokoliv, přísahal bych, že jest to pro nás velmi důležité,« pravil jsem. »Viděl jsem to na jeho tváři, když mi to podával.«
»Jestliže jsme totiž nenarazili na nějakého primitivního humoristu,« poznamenal Summerlee, »což by mohlo býti, podle mého mínění, jedním z nejprvnějších vývojových stupňů u člověka.«
»Jest jasno, že jest to nějaké písmo,« pravil Challenger. »Vypadá to jako hádanka o ceny,« poznamenal lord John natahuje krk, aby se mohl také podívati. Náhle však vztáhl ruku a chopil se oné hádanky.
»Božínku!« zvolal, »myslím, že to již mám. Náš mladý přítel hádal dobře ihned na poprvé, podívejte se! Kolik známek je na té kůře? Osmnáct. Nuže, rozpomenete-li se, jest také osmnáct otvorů nad námi ve skalním úbočí.«
»Ukazoval na jeskyně, když mně to podával,« pravil jsem.
