Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/317

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena


balvan k řemenům a provaz jsme nechali viseti s balvanu a otočili jsme ho třikráte kolem profesorovy paže.

»Teď vám budu demonstrovali mocnou sílu svého balonu,« řekl Challenger s úsměvem radostného očekávání. A jedva to řekl, přeřízl nožem různá pouta, která přístroj držela.

Nikdy předtím nebyla naše výprava tak blízká nebezpečí naprostého zničení. Sploštělá blána vyrazila s ohromnou rychlostí do vzduchu. V okamžiku byl Challenger zdvižen a tažen vzhůru. Měl jsem právě dosti kdy, abych mohl objati oběma rukama jeho pás, když se počal vznášeti, ale sám jsem byl ihned na to unášen do vzduchu také. Lord John se mne chopil za nohy a sevřel mně, je jako pasť na chytání krys. Ale přes to jsem cítil, že i on pozbyl půdy pod nohama. Na okamžik jsem měl jakési vidění čtyř dobrodruhů, vznášejících se jako věnec uzenáčů nad zemí, kterou prozkoumali. Avšak na štěstí byly hranice napětí, kterému mohl provaz odolati, ačkoliv zde zevně nebylo žádného omezení, ohledně zdvižné síly onoho pekelného přístroje. Zaslechli jsme ostré prasknutí a hned na to jsme byli na hromadě, na zemi, a kolem nás byly závity provazů. Jakmile jsme zase mohli vstáti, spatřili jsme daleko nad sebou na modré obloze temnou skvrnu kde čedičový balvan unikal svojí cestou.

»Výtečné!« zvolal neohrožený Challenger a třel si svoji pohmožděnou paži. »Nejvýš uspokojivý a důkladný pokus! Takového výsledku