Až potud se dělo vše po přátelsku, třebaže naše přání byla od těchto jejich tužeb velmi daleko. Ale měli jsme plnou jistotu že naše skutečné plány o sestupu musíme přísně tajiti, neboť jsme měli dosti příčin k obávám, že by se mohli na konec pokoušeti zadržet nás mocí.
Přes nebezpečí, hrozící dinosaury (které není veliké, kromě v noci, neboť jak jsem snad řekl již dříve jsou to většinou noční zvířata), byl jsem za třech posledních týdnů dvakráte u našeho starého tábora, abych se tam setkal s našim černochem, jenž byl stále ještě pod skalním útesem na stráži. Namáhal jsem chtivě svoje oči, dívaje se přes velikou planinu, v naději, že někde v dálce spatřím pomoc, o kterou jsme prosili. Avšak dlouhé roviny poseté kaktovými stromy, se rozkládaly stále jen až ke vzdálené čáře rákosové houštiny prázdné a pusté.
»Teď již přijdou záhy, massa Malone. Než uplyne ještě týden, vrátí se Indiáni a přinesou provaz a pomohou vám dolů.« Takovým radostným výkřikem mne vždy uvítal náš výtečný Zambo.
Když jsem se vracel ze své poslední návštěvy, zažil jsem zvláštní zkušenost, jež mne donutila, abych po celou noc zůstal vzdálen svých soudruhu. Vracel jsem se právě po cestě velmi dobře známé a došel jsem na jedno místo, vzdálené as míli od bažitny pterodactylů, když jsem spatřil blížiti se k sobě nějaký neobyčejný předmět. Byl to muž, jenž kráčel uvnitř jakéhos
