Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/299

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

beze všech známých nám prostředků, jak uniknouti a hořce proti tomu zuříme. Avšak dovedu si velmi dobře představiti, že by mohl nastati den, kdy bychom snad byli rádi, že jsme zde zdržováni proti své vůli a kdy snad spatříme ještě více divů tohoto zvláštního místa a zvířat, která je obývají.

Vítězství Indiánů a zničení lidoopů označovalo v našem dobrodružství jistý obrat. Od této chvíle byli jsme v pravdě pány vysočiny, neboť domorodci na nás zírali s jistou směsí strachu a vděčnosti, poněvadž jsme jim svou neobyčejnou mocí pomohli potříti dědičného nepřítele. Bezpochyby, že by byli rádi viděli odchod takových hrozných a nevyzpytatelných lidí, za něž nás považovali. Ale sami nám nemohli navrhnouti žádného prostředku, kterým bychom se mohli dostati dolů, na planinu. Pokud jsme mohli rozuměti jejích znamením, býval zde kdysi jakýsi tunel, kterým bylo možno sestoupiti dolů a jehož spodní východ jsme také dole viděli. Tímto tunelem, to bylo nepochybno, dostali se stejně lidoopové jako Indiáni v různých dobách nahoru a také Maple White i jeho soudruh užili téže cesty. Avšak teprve před rokem zde bylo strašlivé zemětřesení a hoření konec tunelu se propadl a úplně zmizel. Indiáni teď dovedli pouze potřásati hlavami a krčiti rameny, kdykoliv jsme jim dávali znameními na jevo, že bychom chtěli sestoupiti. Jest možno, že nemohou, ale také jest možno, že nám nechtějí pomoci, abychom se dostali odtud.