Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/260

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

děl ony sluje. A lidoopové drží zase stranu tuto. Ale neustále jest mezi nimi krvavá válka. Taková jest zde situace, pokud jsem ji mohl sledovati. Včera zajali lidoopové asi tucet lidí a přivedli je. Jakživ jste neslyšel takového křiku a žvanění. Lidé byli chlapi malého vzrůstu s rudou pletí a byli tak zbiti a poškrabáni, že mohli sotva jíti. Lidoopové usmrtili dva z nich a jednomu vytrhli ruku. — Bylo to přímo ďábelské. Ale jsou to velice smělí hoši, takže při tom sotva vydali hlásku. Ale na nás to působilo tak, že nám bylo hrozně. Summerlee omdlel, a i Challenger toho dovedl sotva snésti. — Myslím, že se zase vzdálili, nedomníváte se také?«

Naslouchali jsme upiatě, avšak nic, kromě volání ptáků, nerušilo hluboký mír lesa. Potom lord John pokračoval ve svém vypravování:

»Domnívám se, že jste unikl životem náhodou, mladý příteli, jenom ta okolnost že chytili ty Indiány, přivodila, že zapomněli na vás, jinak by se byli pro vás vrátili do tábora tak jistě jako osud a byli by vás tam sebrali. Vždyť přece, jak jste sám řekl, nás pozorovali již od počátku s onoho stromu a věděli zcela dobře, že jest nás o jednoho méně. Avšak dovedli mysliti pouze na jediné zatažení sítě a proto jsem to byl já a nikoliv tlupa opic který jsem vás ráno zastihl. Avšak později jsme měli ještě hroznou zkušenost. Bože můj! Jak jest to vše strašlivé! Pamatujete se na onu velikou houštinu, složenou z ostrých bambusů, tam dole, kde jsme nalezli kostru onoho Američana? Nuže, ono místo jest