Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/197

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

doběhli ke stromům, vrhli se na nás tyto harpyje poznovu. Summerlee byl sražen, ale chopili jsme se ho a zvednuvše ho, prchali jsme mezi stromy. Pro tuto chvíli jsme byli v bezpečí, neboť jejich veliká křídla neměla dosti místa rozepnouti se mezi větvemi. Když jsme smutně kulhali domů stlučení a poražení, viděli jsme je ještě dlouho létati u veliké výši pod hluboce modrou oblohou nad svými hlavami, a vznášeti se v kruzích, při čemž nebyly větší lesních holubů, ale jejich oči zajisté stopovaly dále náš ústup. Konečně, když jsme došli do hustého lesa vzdali se další honby a již jsme jich neviděli.

»Tohle jest velmi zajímavou a přesvědčující zkušeností,« pravil Challenger, když jsme stanuli vedle potoka, ve kterém si koupal oteklé koleno. »Dostalo se nám výjimečně dobrého poučení, Summerlee, ohledně zvyků rozzuřeného pterodactyla.«

Summerlee si utíral s rány na čele krev, kdežto já jsem si obvazoval zranění po ošklivém klofnutí, v týlním svalu. Lord John měl na rameně roztržený kabát, ale zuby zvířete se při tom sotva dotkly jeho kůže.

»Není to tak zlé,« pokračoval Challenger, »když náš mladý přítel utržil pouze lehké klofnutí, a když lord John unikl s trochu roztrženým kabátem. Já sám jsem byl sražen křídlem, které mne udeřilo do hlavy a tak máme pozoruhodný důkaz o různých metodách jejich útoků.«

»Ale s našimi životy bylo již na mále,« pravil lord John vážně, »a nedovedl bych si věru