Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/196

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

vzduch takovými zvuky, že jsem si vzpomněl na letiště za dne dostihů.

»Dejte se k lesu a držte se pohromadě,« volal lord John, zvedaje svoji pušku, »Ta zvířata mají v úmyslu něco zlého.«

V okamžiku, když jsme chtěli ustoupiti, sevřel se kruh nad námi tak, že hroty křídel nejbližších se dotýkaly skoro našich tváří. Bili jsme po nich pažbami svých pušek, avšak nemohli jsme udeřiti do ničeho pevného nebo poranitelného. Náhle však vyrazil z onoho břidlicovitě zbarveného svištícího kruhu dlouhý krk a strašlivý zobák se po nás rozehnal. Po něm následoval jiný a jiný. Summerlee vykřikl a chytil se rukou za tvář, z níž mu tekla krev. Sám jsem pocítil v týle jakési bodnutí, jehož nárazem jsem takměř omdléval. Challenger upadl a když jsem se sehnul, abych ho zvedl, obdržel jsem od zadu novou ránu a padl jsem na profesora. V témž okamžiku jsem slyšel třesknutí sloní pušky lorda Johna a vzhlédnuv, spatřil jsem, že se zmítá jedna nestvůra s přeraženými křídly na zemi, při čemž na nás chrlila ze široka otevřeného zobáku sliny a vyrážela chraptivé skřeky a její vyboulené krví podlité oči, přispívaly k tomu že vypadala jako nějaký ďábel ze středověkého obrazu. Její druzi se po náhlém třesku výstřelu vznesli výše a kroužili nad našimi hlavami.

»Teď,« křičel lord John, »teď běžme, abychom zachránili životy!«

Klopýtali jsme podrostem a právě, když jsme