Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/98

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


byli zpěwáci a z modrého klenutí se díwal otec nebeský a žehnal dítě i matku, která mu za ně děkowala a jemu je obětowala. W té chwíli stála Burka nedaleko, ale dokud je ozařowal božský lesk, nemohla jim uškodit; teprw když se po zahradě procházeli, a w newyslowné rozkoši mladý muž ženu swou objal, tu je zahalila čírá mha. Ostrý hwízd zafičel powětřím, a wjel až do wnitra země, tak že se hrůzou otřásla, wítr se zdwíhl, ptáci umlkli a stromy i kwětiny se zachwěly, jakoby tušily, že zlý duch na blízku swé rejdy tropí. Po chwíli se opět mha rozstoupila, powětří se utišilo, ale mysliwce ani jeho ženu widěti nebylo; místo nich usedl k dítěti welký černý orel a hnědošedý slawík. Byli to jeho rodiče, jež Burka w nejwětší jejich radosti w ptáky proměnila. Orlowa prsa se zdwihala, jakby puknout chtěla, a oči jiskřily hněwem a bolestí, slawíček se choulil na plénku, a s newyslowným žalem obracelo se jeho rozumné oko brzy na dítě, brzy na orla.

Toho se Bohu zželelo; poslal na zem anděla strážce, aby dítě opatrowal. Ten malou Violku do domu odnesl, a šetřil ji jako wlastní máti, která mu bez toho jen zpěwem nápomocna býti mohla, když dcerušku uspáwal. Orel střežil dům, a křídlo jeho bylo