Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

tat a domácí paní předstawowat. Wprawilať se tak brzy do wšeho co jí bylo nowé, že sám její manžel jinak nemyslil, než že z panského rodu pošla. Sestru manželowu brzy prohlédla, nenechala to wšak na sobě znáti, byla k ní příwětiwa a laskawa, ale w domě poroučela nejwíce sama, a kde mohla, učinila dobrodiní. Služebníci poznali, jak dobrou paní mají, a brzy jí wšickni dobrořečili. Manžel jí kolikráte říkal, aby tak pilně nepředla, že to nemusí býti; ale ona si to wymluwit nedala, a konečně mu znamení dala, že by se stala nešťastnou, kdyby jí nenechal w tom celou wůli. Od té doby mohla dělat, co chtěla.

Když byla s přádlem hotowa, dala si postawit w pokoji staw, a začala tkát. Nebylo to nic diwného, an tenkráte ty nejwznešenější paní wšechny domácí práce wykonáwaly. Za nějaký čas cítila se býti Bohdanka matkou, a tu dosáhlo štěstí jejího manžela nejwyššího stupně, a již si nic jiného nepřál. Bohdanka ale přece jedno přání ještě měla, a to se již k cíli chýlilo, neboť bylo již plátno wybílené a košile se šily. W domě chodila ale ještě jedna osoba, kterou to těšilo, že přijde mladý dědic. To byla sestra pánowa; w její jedem skrz na skrz napuštěné duši zrodil se plán, docela jí hodný. Lísala se k Bohdance,