Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

widěla před sebou psa, který okolo ní čuchal, a do štěkání se dal. I wystoupila z wrby a koukala, je-li kdo na blízku, komu by pes ten náležel a tu widěla z daleka kočár přijíždět. I schowala se do wrby a začala psa odhánět, ale ten pryč jíti nechtěl a neustále štěkal. W kočáře seděl mladý pán, který se z cesty do swého zámku wracel, a do údolí toho zabloudil. Slyše psa štěkati, poslal kočího, aby se podíwal, co to znamená. Kočí šel a když Bohdanku we wrbě seděti a přísti widěl, ptal se jí, kdo je a proč w té wrbě sedí?

Ale Bohdanka zawrtěla hlawou a ukázala na ústa, že je němá. Na to znamení se kočí k pánu swému wrátil a co widěl wyprawowal, s doložením, že je ta němá panna překrásná. Pán i hned poručil, by kočí k wrbě zajel; tam pak skočil s wozu a k panně wkročil. Jako dříwe kočímu, ukázala Bohdanka nyní i pánu, že mluwiti nemůže; ten ale nedbaje na to umínil si, že wezme krásnou přadlenu s sebou, neboť se mu welice zalíbila. Toto swé mínění také i hned Bohdance wyjewil.

Děwče se owšem nad tím welice zaleklo, ale w okamžení zpomnělo na slowa bratrowa, že musí trpěliwě a mlčky wšecko snášet, cokoliw se stane, a