čekala až bratři přijdou. Netrwalo to dlouho, a bratři krkawci přišli z lowu domů.
„Co to!“ zwolal prwní, „jídla na stole, kdo je připrawil?“
„A pohleďte pak bratři, ty jídla sou jako schwálně pro nás připrawena, každý má co nejraději jídá,“ zwolal druhý.
„Bratři, bratři, tu je matčin prsten, musí tu někdo z domu býti, zkřikl radostně nejstarší, když přiklopený talíř pozdwihna prsten našel.
„Tedy hledejme po jeskyni“ nawrhl Jarosláwek. Wšickni se na ta slowa obrátili a hledali, a tu za sebou Bohdanku spatřili. „Kdo jsi ?“ ptali se jedním hlasem.
Waše sestra Bohdanka; nesu wám pozdrawení od matky a od otce; abyste mi ale uwěřili, dala mi matka swůj prsten.“
„O my ti wěříme, žes naše sestra, kdož jiný byl by se k nám odwážil!“ zwolali bratři. Hned jí udělali místo u stolu, a když mezi nimi seděla, musela wyprawowat, co se doma od jich zmizení stalo, což ona mileráda učinila. Po ukončení swých spráw ptala se bratrů, jak by možná bylo, aby je wyswobodila?
