Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 6 - 1847.djvu/90

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

chocholem. Přijeda až k nim, poručil aby se lidé odstranili, princeznu odwedli, a jeho nechali samotného. S jakou radostí každý ten rozkaz wyplnil, to si můžeme pomyslit; ale princezna nechtěla odejít, ona se chtěla díwat, jaký to konec wezme.

Sotwa wstoupili na jeden wrch, již se třesením skála otewřela, a dewítihlawý drak wylezl wen, ohlížeje se po swé kořisti. Tu přiskočí na koníku Bajaja, wytáhne meč, a jedním rázem utne tři hlawy. Drak se swíjel, plil oheň, a házel sebou až mu jed daleko široko stříkal, ale princ toho nedbal, sekal, až mu wšech dewět hlaw usekal, ostatní dodělal koník kopytami.

Když drak zahynul, obrátil se princ a ujížděl odkud přijel. S podiwením hleděla za ním Zdoběna, ale zpomněla si, že bude otec čekat, proto se rychle k zámku s celou družinou obrátila. Wypsati otcowu radost, když widěl dceru žiwou, a radost sester, že se snad i jim wyswoboditel dostawí, kdož by s to byl! Bajaja také přiběhl a tu pořád ukazowal, aby wěřily, že jim Bůh wyswoboditele pošle. Ač měly strach před druhým dnem, přece byly již weselejší, a s Bajajem howořily.

Druhý den byla wywedena Budinka. Tak jako prwní den sestře, stalo se i jí. Sotwa na místo přijeli,