blíže Nesytowa zámku. Pro chudé žebráky, kteří nemohli pracowat, dal Nesyta wystawět dům, a když bylo wše w něm uspořádáno, wšecky do něho ubytowal. K tomu stawení bylo potřeba mnoho lidu, neboť se před časy tak nádherné domy nestawěly, a tudy se množstwí lidstwa tam sešlo, a pracowalo. Pan Nesyta nedělal nic jiného, než jedl a pil, a po jídle wyhazowal z kapes peníze, a dáwal nuzným. Ačkoli se teď mýwal a česal, byl přece dost oškliwý. Na wzdor tomu ale měli ho lidé rádi, a když se přicházíwal podíwat, jak se jim daří, byli by mu ruce, nohy samou wděčností zlíbali. Jediný tatík, nad počínáním synowým hlawou kroutil, a připomínal: „Synu, synu, já newím, jak ti to projde; až se o tom král dowí, bude s námi se wšemi zle!“
„Newídáno; král může být rád, když se mu pomůže, kde on newidí. Ostatně ať jen přijde; nelíbí-li se mu to, já se ho nebojím.“
Každý hleděl, aby měl co nejdříwe byt wystawěn, a od čeho žiwu býti. Než se Nesyta nadál, byl jeho zámek obklopen weselými domky. Zdáli bylo widět řady statků, a čistě zorané pole; wesele zpíwající skotáci hnali stáda na tučné luka. Nesyta měl z toho radost, a poručil, aby se nazwalo toto místo „Wýslu-
