Nesyta se ohlídne a spatří čerta.
„Kdo pak jsi?“ ptá se zwědawě, proto že o čertu nikdy neslyšel, jak wyhlíží, a tudy ho nepoznal.
Já jsem čert, a nebojíš-li se, pojď ke mně sloužit; práce mnoho není, pohodlí do syta, a wýsluha bohatá.“
„K tobě, nebo k jinému, to je wše stejné. Co se práce týče, té se nebojím, když se pořádně najím, a s platem budu spokojen, jaký mi dáš.“
Když Nesyta swolil, že půjde do pekla na službu, wzal ho čert na záda, letěl s ním w powětří, a postawil ho do prostřed welké síně, kde stály tři kotle.
„Pod tyto kotle musíš přikládat, to je twá jediná práce,“ řekl čert. „Budeš-li u mne sedm let, dám ti za wýsluhu, co budeš chtít. To ti wšak powídám, do kotlů se podíwat nesmíš.“
Nestarej se o nic, já to wšecko jak náleží udělám,“ odpowěděl Nesyta, a začal hned oheň pod kotly sprawowat. Čert na to odešel, a za chwíli přinesli čertíci plné mísy jídla, tak dobrého, jaké co žiw nejedl; k tomu w konwích dobré wíno. Nesyta si myslil, bude-li to pořád takowé, to se odtud ani nehnu: a ono to bylo wždy takowé. Jídel na wýběr, pití též
