Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/97

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

nička wstáwal, „wždyť je na swětě čím dál, tím hůř. Na třech místech sem prosil o službu, a wšude mě poslali k čertu. Wěru bych k němu šel, kdybych wěděl, kudy tam.“

„A nebál bysi se ho?“ ptal se pán.

„Nebojím se ani celého pekla,“ odpowěděl lhostejně Petr.

„Tedy se na mne podíwej, já jsem, koho hledáš,“ řekl pán, a proměnil se w čerta. Ale Petr sebou ani nehnul a pokojně si čerta prohlížel. Na to mu černý powídal, aby šel k němu do služby, že nebude míti mnoho co dělat, a že se mu dobře powede, bude-li při tom poslušný, že ho za sedm let pustí a štědře obdaruje. Petr podal čertu ruku, ten ho wzal w polo, zwedl se s ním do powětří, a než se Petr zpamatowal, byli w pekle. Tam mu dal čert kožené šaty, a wedl ho do jedné síně, kde stály tři kotle, pod nimiž hořelo. I řekl čert Petrowi:

„Twá práce po celých sedm let bude, pod ty kotle přikládat. Pod prwní kotel dáš za den čtyry polena, pod druhý kotel dáš osm, pod třetí dáš dwanáct.

Jen se měj na pozoru, aby ti oheň newyhasl, a nikdy se do kotlů nedíwej, sice tě bez platu wyženu. Budeš-li ale poslušen mých slow, nebudeš pykat.“