„Wenku je selský chasník, a ptá se po službě; zdá se být pořádný hoch. Na druhý týden půjde náš pacholek pryč, myslila sem, kdybyste s ním ráčil promluwit.“
„Teď mi dala pokoj, ať jde k čertu; alifer!“ odpowěděl pan spráwce, wyhodil kartu, a hospodyně se hnala ze dweří. Petr zaslechl spráwcowu odpowěd až wenku i dal s Bohem, a newrle dweřmi bouchl. „Již widím, že nedostanu we wesnici službu, půjdu raději do města“ prawil sám k sobě a šel k městu. Ale i we městě se mu lépe newedlo, neboť ho poslal i ten nejbohatší kupec k čertu, a ještě mu nadal selských hlupáků.
„Kdybych jen wěděl, kudy do pekla, šel bych tam rownou cestou, a možná že bych dostal u čerta lepší službu než u těch nemilosrdných lidí.“ Tak naříkal Petr w lese na tráwníku, kamž si byl celý utrmácen lehl. Krony byly ty tam, co nyní počít? I bylo mu toho již líto, že utekl z wojny. Tu jde kolem pěkně oblečený pán. „Pochwálen buď Ježíš Kristus!“ pozdrawil Petr a pozdwihl klobouk, ale pán neodpowěděl a šel dále, než zase se obrátil a ptal se Petra, co se mu stalo, že se zdá býti smutný a mrzutý.
„Kdož by se nezlobil,“ odpowěděl Petr a zwol-
