„Jestli byste nepotřebowal pacholka. Já přišel z wojny a hledám si službu.“
„Wysloužilý woják? Tak mladý? Tys byl asi dobré kwítí, když s tebou ani na wojně obstát nemohli! Ráno aby ležel na sudni chléb, we stole karty, a za stolem děwče, to mají ti páni nejradši. Já bych musel dělat pacholka, a ty bys dělal hospodáře. Jdi s Pánem Bohem.“
Petr začínal sedlákowi špatné domnění wymlouwat, ale ten ho poslal „k čertu“, obrátil se a šel do wnitř. Petrowi twáře jen hořely, jak se styděl, že ho sedlák tak zhaněl, ale co měl říci? W druhé wesnici umínil si, že půjde k spráwci o službu žádat, a že o wojně ani necekne, aby se mu zase tak newedlo, Přijde k wratům, wezme za kliku, těžké dwéře se otewrou, a pronikawý hlas zwonku nad nimi ozwe se po celém domě. Z kuchyně wyběhne hospodyně, za ní tři kočky. I ptá se Petra co chce?
„Chtěl sem se zeptat pana spráwce, zdali by nepotřebowal pacholka. Táta mi umřel, na mne se málo dostalo, musím jít sloužit.“
„Zeptám se,“ odpowěděla hospodyně, a šla do pokoje, kde pan spráwec s dwěma hostmi w karty hrál.
