což se wšak nestane, proto že sem hodil čepici do řeky, aby myslili, že sem se utopil.“
„Swatý Jene Nepomucký, čeho se na tobě dočkám!“ Tak se tetka křižowala, a šla napřed do srubu, kde měl Petr stát truhlu, potom udělala na krbu ohníček, a uwařila chlebowou políwku. W malé chwíli přišel Petr přestrojen w selském šatě, a při jídle wyprawowal stařeně swé nehody. Konečně si posadil široký klobouk na hlawu, do kapsy wzal kus chleba, a rozžehnaw se s plačící telkou, která mu ještě na cestu dwa krony přidala, zlehoučka jak přišel, zase odcházel. Pohladil černého po hřbetě, skočil přes plot, ohlídl se truchliwě na statek zemřelých rodičů, w kterém jedowatá macecha spala, a pak se ubíral do swěta službu hledat.
Dokud byl w bližších krajích, neptal se po žádné službě, až přišel dále. Tu se zastawí w jedné wesnici, a zamíří do welkého statku. Sedlák stál na záspi, čtwrt bochníku chleba w ruce, kus pomazanky a swačil.
„Pochwálen buď Ježíš Kristus, hospodáři!“ pozdrawil Petr.
„Až na wěky; co bys rád?“ ptal se plnou hubou sedlák.
